„Ta paní není tlustá, ona je nemocná“, říkala mi coby dítěti babička, když jsem vznesl kritickou poznámku na adresu jedné z jejich početných kamarádek.  Pochopil jsem to tak, že paní zato, že vypadá, jak vypadá, nemůže. „Má cukrovku?“ zaslechl jsem pak při návštěvě dotaz na stejné téma. Odpověď mne dostala. „Ne, ale nemůže přestat žrát“.

„Já nejsem líný, já jsem nemocný“ poskakuje radostí nejeden fríkulín když slyší slovíčko prokrastinace. Zní to tajemně, ještě lépe, zní to tajemně a vědecky. On by makal rád. Je mladý, talentovaný, schopný, šikovný, ale prostě nemůže pracovat, protože jej trápí ta strašlivá nemoc. Ba co více, ta strašlivá nemoc způsobuje, že nemůže dát svůj talent do služeb všeho dobra, i když by tak strašně chtěl. Alespoň není sám, protože po světě běhají desítky, ne, tisíce podobných fríkulínů.

Samozřejmě že fríkulín to tak nemůže nechat být. A tak pečlivě studuje antiprokrastinační knihu od Ludwiga, co jsou v ní pěkné obrázky, a vůbec to celé dává logiku. Chodí na přednášky a na semináře o prokrastinaci. Vede si prokrastinační deníček. Odborně diskutuje na odborných fórech. Prostě dělá všechno proto, aby tu zpropadenou nemoc už konečně porazil. Vše, kromě své práce, pochopitelně.

Osobně jsem přesvědčen o tom, že paní prostě byla tlustá, protože byla líná, a s  drtivou většinou prokrastinujících fríkulínů je to úplně stejně. Nejsou nemocní, jsou prostě líní. Naštěstí existuje účinná léčba, dokonce ani není na předpis. Jmenuje se Facka™ (a prodává nově i ve verzích Facka forte a forte plus s okamžitým účinkem). Nemusí být úplně doslovná, stačí facka životem. Znám třeba týpka, co doprokrastinoval poté, co se dozvěděl, že mu zbývají nanejvýš tři měsíce. Chybná diagnóza, stane se. Jsou to čtyři roky, a je stále OK, nicméně pracovní tempo, které nasadil je, a jsem si jist, že ještě dlouho bude, drtivé. Taky znám dnes už bývalou hipsterku, co ještě před rokem o tomhle čase vesele prokrastinovala nad aktuálními trendy „třicet věcí co chci udělat“, a byla foodie bookie cool, dokud loni před vánoci netikly biologické hodiny do polohy „dítě“, a ona nezjistila, že k tomu nemá nejenže žádný předpoklad, ale pomalu už ani věk.

To jsou hezké příklady léčby, ale nebojte, nemusí být vždy tak drastická. Úplně postačí, když si prokrastinující uvědomí, že žádná nemoc ve skutečnosti neexistuje, protože je prostě a jen buď líný, nebo jednoduše neschopný. S oběma problémy se dá něco dělat. Pak bude opravdový konec prokrastinace.

Hezký víkend vám přeje Firemní sociolog